Byla jedna písmenka – první C, druhé W, třetí J a čtvrté R. A ta písmenka se potkala. To je ale náhoda, řeklo písmenko C, že jsme se tady sešly. To je prrrima, zadrnčelo písmenko R. Můžeme si spolu hrrrrát. „Já se umím natáhnout jako Jójo“, začalo se vytahovat písmenko J. „Já se umím roztáhnout do šířky“, volalo písmenko W. A netrvalo dlouho a písmenka se začala hádat.

„Počkejte“, volalo písmenko C. Znám někoho, kdo by vás mohl rozsoudit. Je to kouzelník Brumbál. Je moc hodný, ale když se rozzlobí dokáže Vás proměnit třeba v ropuchu. Bydlí ve skále, za velikým kopcem.

A tak písmenka vyhledala kouzelníka. Kouzelník Brumbál právě vařil lektavr z muchomůrky zelené, babího chlupu z bradavice, výtažku z oslí krve a sliny ropuchy lesní. Používal ho na přeměnu v netopýra. Když písmenka vstoupila do skalního vchodu, kouzelník pomalu zvedl hlavu a otočil se k písmenkům. „Co tady děláte, potřebujete snad s něčím pomoci? A písmenka začala křičet jedno přes druhé. „My jsme přišli a chceme vědět, kdo je z nás nejlepší!“ Kouzelník se zamračil. „A proč to chcete vědět?“ No, abychom mohli chodit po světě a všem to říkat...“

Kouzelník se pořádně naštval. „Pryč z mého obydlí. Ani jedno z vás neznamená nic. Teprve když se spojíte dohromady, můžete něco znamenat.“

Písmenka odešla ven na kopec. Začala se spolu pomalu spojovat. Nejprve písmenko R se chytlo za ruku s J. Ale nebylo z toho nic! Pak se J spojilo s C a zase nic. Pak C našlo R a bylo z toho CRRR. „Jé, to je jako zvuk zvonku!“ zvolala písmenka. Já se chci taky s někým spojit, volalo písmenko W. A rychle se chytlo písmenka C. „ WC, WC!“ radovala se písmenka. „To jsme viděli na dveřích záchodů!“ Písmenka se zkoušela spojovat dál, ale nic už z toho nebylo.

„Budeme muset jít zase za Brumbálem a poprosit ho, aby nám přičaroval další kamarády!“ navrhlo písmenko C. Ostatní písmenka souhlasila. Došli za Brumbálem. Brumbál se trochu naštvaně zeptal: „Už víte, kdo je z vás nejlepší?“ Písmenko C odpovědělo: „Už víme, že žádné z nás není nejlepší, když nemůžeme tvořit slova. Přičaruješ nám, prosím, nějaké kamarády?“ Brumbál se usmál, zamával hůlkou nad kotlem a z kotle vyskákala další písmenka. Samohlásky. A k tomu Brumbál dodal: „K písmenkům můžete dodat i čárky a hned se Vám podaří vytvořit více slov.“

Písmenka se hned začala spojovat v krátká slova: JAR? RÁJ, REJ, CÁR... Pár slov se utvořit povedlo, ale pořád jim to bylo málo. Písmenka se znovu vydala za kouzelníkem. „Pořád je nás málo. Přičaruj, prosím, ještě nějaká písmenka“. A tak Brumbál začal čarovat. Z kotlíku mu nejprve vyskákaly tvrdé souhlásky, za krátkou chvilku měkké souhlásky a nakonec i obojetné. Najednou tu bylo všude spousta písmenek a ta se začala spojovat ve slova, věty, pohádky.

Kouzelník Brumbál si pochvaloval: „Vidíte, každý sám nejste nic, ale když se spojíte dohromady, můžete dokázat všechno na světě.“

A teď se písmenka pochytala za ruce a vytvořila slovo KONEC...