…Velbloud Bloud se jednoho dne ocitl sám na poušti. Už si ani nepamatuje, jak k tomu došlo… Bloudí pouští, a protože ho sužuje žízeň a hlad, hledá nějakou oázu. V dobách, kdy byl ještě malé velbloudě, mu maminka vyprávěla o nádherných oázách plných květin, pramenité, chladivé vody a hlavně přátelských zvířat… jo, jo, kamarádi mu také chybí…

Chodí pouští a ptá se na cestu. Občas mu někdo poradí, pak ale přijde písečná bouře a pískové duny se zase přesypou… Přes den úporné vedro, v noci strašná zima, Bloud je vyčerpaný tak, že se u něj čím dál častěji začínají objevovat fata morgány.

Pojďme společně sledovat, kam nás jeho kroky zavedou…